Víkendový trip: Mont Blanc & Ženeva
Ahojky všichni! ♥
Dneska přicházím se slíbeným deníčkem z našeho tripu na Mont Blanc a do Ženevy, který jsme s mou milovanou maminkou uskutečnily o posledním květnovém víkendu. :)
Naši cestu jsme absolvovaly busem, který nás v pátek odpoledne vyzvedl v Praze. Pak nás čekala zhruba 15 hodinová cesta, která byla na sedadle směrem do uličky celkem kritická (uznávám všechny, kdo na něm dokážou usnout :D), ale rozhodně stála za to!
Kolem 7. hodinky ranní jsme už totiž byly na místě - pod vrcholkem Aiguille du Midi, který se nachází v Montblanském masivu a tyčí se až do výše úctyhodných 3842 m.n.m! Už tady se nám naskytl úplně úžasný výhled na tamější hory, který mě úplně očaroval.
Počasí dole bylo vzhledem k časné ranní hodině a výšce (1035 m.n.m.) příjemné - vystačily jsme si pouze se silnější mikčou.
Po namáhavé cestě jsme si s mamčou zpříjemnily ráno proteinovou ovocnou buchtou, kterou již z blogu znáte :), a postaraly se o ranní hygienu. Vedle Carrefour supermarketu, u kterého jsme zastavili, nebyly toalety, což bylo pěkně nepraktické, a tak mě to trošičku nakrklo. Řekla jsem si ale, že mi ten víkend nic a nikdo nezkazí a jsem moc ráda, že jsem si tenhle přístup držela po celou dobu. Parádní toalety se pak ale nacházely v budově dolní stanice lanovky Chamonix směrem na Aiguille du Midi, kam jsme se pak uchýlili. :)
Cesta lanovkou pro mě byla velmi zajímavá zkušenost. Říkala jsem si, jak bude hustý mít celý městečko před sebou a fakt jsem se do ní těšila, ovšem až do tý doby, kdy nám náš pan delegát řekl, že se občas někomu při jízdě nebo na samotnym vrcholku dělá špatně, a že překonávat za tak krátkou dobu, co lanovka jede, takový převýšení není jenom tak. To mě trošičku (rozuměj nehorázně moc :D) znervóznilo a upřímně jsem se i pak při výjezdu bála, co bude.
Co bylo horší, měly jsme jet lanovkou, která dokázala pojmout asi až 40 lidí, takže hrozilo, že kdybych se měla poto, tak by skoro ani nebylo kam!
Plna očekávání a nervozity jsem s mamkou nastoupila do obrovské kabiny, která se jemně rozjela. "Haha," říkala jsem si, "to bude brnkačka!" No a pak začala lanovka zrychlovat. Že se mi to úplně líbilo, to se říct nedá, lanovka jela nahoru rychlostí asi 30km/h (To zní jako zadání nějakýho testu z fyziky. :D Spočítejte, jakou výslednici bude mít, jestliže...), takže mi snad každou vteřinu totálně zalejhaly uši, ale řekla jsem si, že to vydržim, že to dám... a taky, že dala! Ani byste nevěřili, jak silná dokáže být jediná myšlenka...
... a díky téhle jedné myšlence se pak před námi rozprostřela asi takováhle panoramata:
Po cestě se pak ještě kabina párkrát při projíždění kolem sloupů s drátama zhoupla, což nikdo ze skupiny cestujících nečekal, takže jsme se všichni chechtali, jak nám ten pocit volnýho pádu pohladil bříška. Zanedlouho jsme už byli na přestupní stanici, a než jsme se nadáli, pokračovali jsme další lanovkou, která byla o něco menší, až na vrchol. Ta jela o poznání pomaleji a při nejprudším stoupání se i chvilkami zdálo, že snad zastavila. Jeli jsme totiž přímo proti skálám, který bych se člověk mohl po vyklonění z kabiny klidně i dotknout. Dorazili jsme ale naštěstí v pořádku a i když se ze začátku zdálo, že nic nebude vidět a bude příšerná mlha, opak byl pravdou. Bylo nádherně. Slunečno, jasno a asi 5°C. Prostě značka ideál. ♥
Jako řeknu vám, viděla jsem spoustu krásnejch věcí. 20 proteinovejch lívanečků na jedný kopě, mojí mamku, jak se šťastně usmívá, spokojenýho taťku po dlouhý cyklistický vyjížďce... a pobyt na tomhle místě se dostal na seznam právě k nim. Nahoře to bylo naprosto neuvěřitelný.
Nacházela se tam stanice lanovky s restaurací, toaletama, suvenýr šopem, terasama a hned naproti ní byla ve skále vytesaná druhá, ze které se buď dalo vydat na samotné vrcholky (a že se takoví borci našli), anebo vyjet výtahem nahoru, na prosklenou plošinu, ze které byl parádní výhled na Mont Blanc.
My jsme se tak kochaly výhledem a nabídkou v místní restauraci (tímto pozdravuji moc milou ČESKOU pokladní, která nám dala super tipy), že jsme pak neměly dost času na plošinu. To mě na jednu stranu docela mrzelo, ale na druhou musím říct, že jsem se tak aspoň nezdržovala ve frontě a mohla si užívat mamky a čerstvýho vzduchu (a výborného cappuccina ♥). :)
No a jestli si zrovna plánujete svůj cheat day, dám vám malý tip. Restaurace na Aiguille du Midi by nemusela být úplně špatná! :D
My jsme ale necheatovaly, nýbrž opět vychutnávaly proteinovou buchtu!
Na terasách jsem si pak ještě udělala pár fotek, mamka se mezitim stihla trochu opálit (Na tamější sluníčko bacha, určitě na něm nebuďte moc dlouho!!) a pak jsme daly i pár společných fotek, které nám pořídil jeden moc milej týpek. :)
A já jsem vás samozřejmě chtěla ze samotného vrcholku pozdravit, takže jsem udělala i jednu fotečku speciálně pro vás tady na blogu! :D :)
Věcí, která mě hrozně překvapila, a kterou nám řikal už pan delegát, bylo to, že byl jakejkoliv pohyb nahoře těžší. Vyjít schody jsme zvládaly pomaleji než normálně a se značným zadýcháním. Prý je to dané hustotou vzduchu. Ten je v takovéto nadmořské výšce řidší, tím pádem obsahuje méně kyslíku a tělu se hůře pracuje. I na to by se ale určitě dalo zvyknout, škoda jen, že jsme na to neměly tolik času! :)
Po návštěvě vrcholků nás čekala kratičká prohlídka města Chamonix a vyjížďka vláčkem k ledovci Mer de Glace, v jehož srdci najdete i "ledové království", kam vás za chvilku vezmu. :)
Chamonix je nádherné a moderní malé městečko s mnoha obchody s oblečením, kavárnami a menšími obchůdky s drobnostmi. Zároveň je to i poměrně luxusní lyžařské středisko, takže je jeho okolí moc pěkně upraveno a i v létě to tam večer může vypadat naprostou kouzelně!
Centrem protéká menší říčka, která má pozoruhodnou barvu.
Nedaleko centra se pak nachází i nádraží, ze kterého jezdí každých 20 minut zubačka na Montenvers (1913 m.n.m.), odkud se pak kabinkovou lanovkou dostanete až k samotnému Mer de Glace.
Abych byla přesnější, po výstupu ze zubačky sednete do kabinkové lanovky, která vás za pár minutek vyhodí kousek pod zastávkou a odtamtud pak vede soustava kovových schodišť až ke vstupu do ledovce.
Ačkoliv se to nezdá, tak je schodiště celkem dlouhé a tvoří se na něm fronty, takže si určitě nechejte nějakou časovou rezervu, abyste se dolů a následně nahoru dostali v pohodě.
Slibuju vám ale, že jakmile ho překonáte a dostanete se ke vstupu do ledovce (kde bylo vzhledem k těm 30°C venku nádherně), rozhodně nebudete litovat! Vevnitř se totiž nachází chodby vysekané přímo do ledovce s různými předměty, které jsou celé z ledu!
V současné době v důsledku globálního oteplování ledovec Mer de Glace taje, což jsme mohly pozorovat i na všudypřítomných potůčcích, které kolem něj tekly. Do té doby, než jsem to viděla na vlastní oči, mi bylo globální oteplování nějak jedno. Teď ale vidím, že je to skutečný problém, se kterým by se mělo něco dělat. V horní stanici zubačky totiž byly k dispozici i až jedno století staré fotky ledovce, no a jeho úbytek je viditelně rapidní.
Nyní už ale zpátky k něčemu příjemnějšímu - k návštěvě samotné Ženevy - města všemožných bank, důležitých institucí a čokolády. ♥ Dominantou tohoto výhradně francouzského města, které se nachází na západě Švýcarska, je rozhodně Ženevské jezero, na kterém můžeme najít i vodotrysk Jet d'Eau. Ten tryská až do výše neuvěřitelných 140 metrů!
Na nábřeží města můžeme najít sochu rakouské císařovny Alžběty Bavorské (Sissi), která byla na jejím místě zavražděna. K vraždě prý došlo omylem, vrah Luigi Lucheni měl totiž vyhlédnutou jinou oběť a císařovnu si s ní spletl. Jiné zdroje zase uvádí, že si původně vyhlédl prince z rodu Orléans, který ale do Ženevy nakonec nedorazil, a tak padla volba právě na Sissi.
Dalším místem, které určitě stojí za zhlédnutí, je pomník vévody z Brunswicku, který se nachází téměř naproti, a květinové hodiny.
Na prohlídku města jsme pak měly asi 2 hodinky, takže jsme si prošly nejbližší uličky, navštívily místní Starbucks (kde jsme si daly snad nejdražší kafe v historii) a potulovaly se kolem jezera, protože vytvářelo parádní atmosféru a hlavně vzduch! :)
V Ženevě se domluvíte krásně anglicky (oproti francouzské straně Mont Blancu, že) a v klidu tam zaplatíte eury - my švýcarské franky vůbec neměly a nesetkaly jsme se (ťuk, ťuk) s žádnými problémy při placení. :) Sehnat obchod s čokoládou tam byl ale k našemu překvapení docela problém, protože na hlavních ulicích najdete výhradně luxusní hotely, drahé butiky nebo sídla různých korporací, no a když už jsme nějaký obchod našly, tak byl zavřený, protože v 8 večer se v sobotu ani v Ženevě prostě nedělá! :D
Tady už je jenom pár foteček z města na ochutnávku. :)
Na závěr bych moc chtěla poděkovat mojí milované mamince za to fotky a za to, že pro mě tenhle nádhernej zájezd sehnala... a že jela se mnou. Do Švýcarska jsem se chtěla podívat celý svůj život a byl to můj obrovský sen, který se mi bezmála před 2 týdny splnil. Moc ti děkuju a určitě se spolu ještě podíváme na další zajímavá místa!! ♥
A rozhodně ani vy nezapomínejte na svoje vášně, sny a touhy... jděte si za nimi a plňte si je, ať se děje co se děje, protože vaše radost a váš dobrej pocit jsou důležitý. ♥
Už brzy se můžete těšit na článek o tom, jak jíst zdravě a levně na cestách a rozhodně se těšte i na projekty, které pro vás v/po létě chystám!!
Mějte se krásně a nezapomeňte, že vás mám všecky moc ráda,
vaše KateFit29. :)
Po namáhavé cestě jsme si s mamčou zpříjemnily ráno proteinovou ovocnou buchtou, kterou již z blogu znáte :), a postaraly se o ranní hygienu. Vedle Carrefour supermarketu, u kterého jsme zastavili, nebyly toalety, což bylo pěkně nepraktické, a tak mě to trošičku nakrklo. Řekla jsem si ale, že mi ten víkend nic a nikdo nezkazí a jsem moc ráda, že jsem si tenhle přístup držela po celou dobu. Parádní toalety se pak ale nacházely v budově dolní stanice lanovky Chamonix směrem na Aiguille du Midi, kam jsme se pak uchýlili. :)
Cesta lanovkou pro mě byla velmi zajímavá zkušenost. Říkala jsem si, jak bude hustý mít celý městečko před sebou a fakt jsem se do ní těšila, ovšem až do tý doby, kdy nám náš pan delegát řekl, že se občas někomu při jízdě nebo na samotnym vrcholku dělá špatně, a že překonávat za tak krátkou dobu, co lanovka jede, takový převýšení není jenom tak. To mě trošičku (rozuměj nehorázně moc :D) znervóznilo a upřímně jsem se i pak při výjezdu bála, co bude.
Co bylo horší, měly jsme jet lanovkou, která dokázala pojmout asi až 40 lidí, takže hrozilo, že kdybych se měla poto, tak by skoro ani nebylo kam!
Plna očekávání a nervozity jsem s mamkou nastoupila do obrovské kabiny, která se jemně rozjela. "Haha," říkala jsem si, "to bude brnkačka!" No a pak začala lanovka zrychlovat. Že se mi to úplně líbilo, to se říct nedá, lanovka jela nahoru rychlostí asi 30km/h (To zní jako zadání nějakýho testu z fyziky. :D Spočítejte, jakou výslednici bude mít, jestliže...), takže mi snad každou vteřinu totálně zalejhaly uši, ale řekla jsem si, že to vydržim, že to dám... a taky, že dala! Ani byste nevěřili, jak silná dokáže být jediná myšlenka...
... a díky téhle jedné myšlence se pak před námi rozprostřela asi takováhle panoramata:
Po cestě se pak ještě kabina párkrát při projíždění kolem sloupů s drátama zhoupla, což nikdo ze skupiny cestujících nečekal, takže jsme se všichni chechtali, jak nám ten pocit volnýho pádu pohladil bříška. Zanedlouho jsme už byli na přestupní stanici, a než jsme se nadáli, pokračovali jsme další lanovkou, která byla o něco menší, až na vrchol. Ta jela o poznání pomaleji a při nejprudším stoupání se i chvilkami zdálo, že snad zastavila. Jeli jsme totiž přímo proti skálám, který bych se člověk mohl po vyklonění z kabiny klidně i dotknout. Dorazili jsme ale naštěstí v pořádku a i když se ze začátku zdálo, že nic nebude vidět a bude příšerná mlha, opak byl pravdou. Bylo nádherně. Slunečno, jasno a asi 5°C. Prostě značka ideál. ♥
Jako řeknu vám, viděla jsem spoustu krásnejch věcí. 20 proteinovejch lívanečků na jedný kopě, mojí mamku, jak se šťastně usmívá, spokojenýho taťku po dlouhý cyklistický vyjížďce... a pobyt na tomhle místě se dostal na seznam právě k nim. Nahoře to bylo naprosto neuvěřitelný.
Nacházela se tam stanice lanovky s restaurací, toaletama, suvenýr šopem, terasama a hned naproti ní byla ve skále vytesaná druhá, ze které se buď dalo vydat na samotné vrcholky (a že se takoví borci našli), anebo vyjet výtahem nahoru, na prosklenou plošinu, ze které byl parádní výhled na Mont Blanc.
My jsme se tak kochaly výhledem a nabídkou v místní restauraci (tímto pozdravuji moc milou ČESKOU pokladní, která nám dala super tipy), že jsme pak neměly dost času na plošinu. To mě na jednu stranu docela mrzelo, ale na druhou musím říct, že jsem se tak aspoň nezdržovala ve frontě a mohla si užívat mamky a čerstvýho vzduchu (a výborného cappuccina ♥). :)
No a jestli si zrovna plánujete svůj cheat day, dám vám malý tip. Restaurace na Aiguille du Midi by nemusela být úplně špatná! :D
My jsme ale necheatovaly, nýbrž opět vychutnávaly proteinovou buchtu!
Na terasách jsem si pak ještě udělala pár fotek, mamka se mezitim stihla trochu opálit (Na tamější sluníčko bacha, určitě na něm nebuďte moc dlouho!!) a pak jsme daly i pár společných fotek, které nám pořídil jeden moc milej týpek. :)
A já jsem vás samozřejmě chtěla ze samotného vrcholku pozdravit, takže jsem udělala i jednu fotečku speciálně pro vás tady na blogu! :D :)
Věcí, která mě hrozně překvapila, a kterou nám řikal už pan delegát, bylo to, že byl jakejkoliv pohyb nahoře těžší. Vyjít schody jsme zvládaly pomaleji než normálně a se značným zadýcháním. Prý je to dané hustotou vzduchu. Ten je v takovéto nadmořské výšce řidší, tím pádem obsahuje méně kyslíku a tělu se hůře pracuje. I na to by se ale určitě dalo zvyknout, škoda jen, že jsme na to neměly tolik času! :)
Po návštěvě vrcholků nás čekala kratičká prohlídka města Chamonix a vyjížďka vláčkem k ledovci Mer de Glace, v jehož srdci najdete i "ledové království", kam vás za chvilku vezmu. :)
Chamonix je nádherné a moderní malé městečko s mnoha obchody s oblečením, kavárnami a menšími obchůdky s drobnostmi. Zároveň je to i poměrně luxusní lyžařské středisko, takže je jeho okolí moc pěkně upraveno a i v létě to tam večer může vypadat naprostou kouzelně!
Centrem protéká menší říčka, která má pozoruhodnou barvu.
Nedaleko centra se pak nachází i nádraží, ze kterého jezdí každých 20 minut zubačka na Montenvers (1913 m.n.m.), odkud se pak kabinkovou lanovkou dostanete až k samotnému Mer de Glace.
Abych byla přesnější, po výstupu ze zubačky sednete do kabinkové lanovky, která vás za pár minutek vyhodí kousek pod zastávkou a odtamtud pak vede soustava kovových schodišť až ke vstupu do ledovce.
Ačkoliv se to nezdá, tak je schodiště celkem dlouhé a tvoří se na něm fronty, takže si určitě nechejte nějakou časovou rezervu, abyste se dolů a následně nahoru dostali v pohodě.
Slibuju vám ale, že jakmile ho překonáte a dostanete se ke vstupu do ledovce (kde bylo vzhledem k těm 30°C venku nádherně), rozhodně nebudete litovat! Vevnitř se totiž nachází chodby vysekané přímo do ledovce s různými předměty, které jsou celé z ledu!
V současné době v důsledku globálního oteplování ledovec Mer de Glace taje, což jsme mohly pozorovat i na všudypřítomných potůčcích, které kolem něj tekly. Do té doby, než jsem to viděla na vlastní oči, mi bylo globální oteplování nějak jedno. Teď ale vidím, že je to skutečný problém, se kterým by se mělo něco dělat. V horní stanici zubačky totiž byly k dispozici i až jedno století staré fotky ledovce, no a jeho úbytek je viditelně rapidní.
Nyní už ale zpátky k něčemu příjemnějšímu - k návštěvě samotné Ženevy - města všemožných bank, důležitých institucí a čokolády. ♥ Dominantou tohoto výhradně francouzského města, které se nachází na západě Švýcarska, je rozhodně Ženevské jezero, na kterém můžeme najít i vodotrysk Jet d'Eau. Ten tryská až do výše neuvěřitelných 140 metrů!
Na nábřeží města můžeme najít sochu rakouské císařovny Alžběty Bavorské (Sissi), která byla na jejím místě zavražděna. K vraždě prý došlo omylem, vrah Luigi Lucheni měl totiž vyhlédnutou jinou oběť a císařovnu si s ní spletl. Jiné zdroje zase uvádí, že si původně vyhlédl prince z rodu Orléans, který ale do Ženevy nakonec nedorazil, a tak padla volba právě na Sissi.
Dalším místem, které určitě stojí za zhlédnutí, je pomník vévody z Brunswicku, který se nachází téměř naproti, a květinové hodiny.
Na prohlídku města jsme pak měly asi 2 hodinky, takže jsme si prošly nejbližší uličky, navštívily místní Starbucks (kde jsme si daly snad nejdražší kafe v historii) a potulovaly se kolem jezera, protože vytvářelo parádní atmosféru a hlavně vzduch! :)
V Ženevě se domluvíte krásně anglicky (oproti francouzské straně Mont Blancu, že) a v klidu tam zaplatíte eury - my švýcarské franky vůbec neměly a nesetkaly jsme se (ťuk, ťuk) s žádnými problémy při placení. :) Sehnat obchod s čokoládou tam byl ale k našemu překvapení docela problém, protože na hlavních ulicích najdete výhradně luxusní hotely, drahé butiky nebo sídla různých korporací, no a když už jsme nějaký obchod našly, tak byl zavřený, protože v 8 večer se v sobotu ani v Ženevě prostě nedělá! :D
Tady už je jenom pár foteček z města na ochutnávku. :)
Na závěr bych moc chtěla poděkovat mojí milované mamince za to fotky a za to, že pro mě tenhle nádhernej zájezd sehnala... a že jela se mnou. Do Švýcarska jsem se chtěla podívat celý svůj život a byl to můj obrovský sen, který se mi bezmála před 2 týdny splnil. Moc ti děkuju a určitě se spolu ještě podíváme na další zajímavá místa!! ♥
A rozhodně ani vy nezapomínejte na svoje vášně, sny a touhy... jděte si za nimi a plňte si je, ať se děje co se děje, protože vaše radost a váš dobrej pocit jsou důležitý. ♥
Už brzy se můžete těšit na článek o tom, jak jíst zdravě a levně na cestách a rozhodně se těšte i na projekty, které pro vás v/po létě chystám!!
Mějte se krásně a nezapomeňte, že vás mám všecky moc ráda,
vaše KateFit29. :)
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za Vaši zpětnou vazbu! :)